Skotsko očima Pavla Boldiše

Znáte to – SkotskoZemě kopců, deště a v neposlední řadě, dle všech vtipů, lakomých Skotů. Rozhodli jsme se tyto paradigmata podrobit zkoušce a to ne jen tak ledaskde, ale v částech, kde jsou Skoti ještě stále Skoty – na Hebridách (nejdříve ostrov Skye, tj. vnitřní Hebridy, a posléze ostrov Uist, tj. vnější Hebridy).

Kopce a déšť ano, ale lakomí lidé – to v žádném případě!
Po 12 dnech, kdy jsme ve dvou procházeli tyto ostrovy, můžu říct, že až na jednu výjimku je vše zmíněné v úvodu pravda. Prší tam víc než je zdrávo (tak 4 dny bylo pěkně) a kopců je tam požehnaně. Zato s lidmi je to úplně jiné. Usměvaví a nadmíru štědří lidé vám pomůžou v podstatě kdykoliv a s čímkoliv. Například z naší prosby o pohlídání batohů se vyklubala královská večeře, ochutnávka whisky, piva, místního tradičního cukroví (shortbread) a na závěr jsme si ještě v plechovce odnesli tradiční jídlo Huggies.

Tvrdý život Skotů
Jak je to možné? S ohlédnutím do minulosti je tento postoj obdivuhodný. Jejich nejbližší sousedé se s nimi nikdy moc nemazlili a přítomnost taky není úplně… záviděníhodná. K tomu ještě to počasí a přírodní podmínky vůbec – když už neprší a nefouká (4 dny ze 12 bylo pěkně, z toho nám vychází, že tam tak 2/3 dnů v roce proprší), tak se stejně dají akorát vyhnat ovce – okolí je tak neuvěřitelně podmáčené, že se tam nedá skoro ani projít, natož něco pěstovat či budovat.

Musíme si pomáhat
Odpověď na mou otázku jsem dostal od jedné Skotky, kterou se nám podařilo po celých 5 minutách stopování zastavit (za tu dobu projede tak 5 aut). Na otázku, zda je tu tvrdý život (čekal jsem jasnou odpověď – ANO) jsem dostal jinou, taky jasnou: „Je to tu těžké, ale díky tomu, že si všichni pomáháme, se tu žije příjemně“.

Závěrečný obrázek Skotska, alespoň pro mě, je takovýto: Krásná země s neuvěřitelně přísnými přírodními podmínkami, kde přes to, že v okolí několika kilometrů jste sami, nikdy sami nejste – vždy je tu nějaká pomocná ruka, která se v případě potřeby nabídne.

Autor: Pavel Boldiš