Reportáž ze závodu Spartan race (očima Pavla Boldiše)

Začněme trochu netradičně, třeba tím, že má pršet. Déšť je pro OCR (obstacle course racing – běhy s překážkami) závody významná komplikace. Mokrými překážkami počínaje a klouzavým terénem pro běh konče. Takže nic moc dobrá zpráva.
Ale zpět k tomu hlavnímu. Je nás osm a rozhodli jsme se ujet spoustu kilometrů až na Malou Fatru, kde v lyžařském středisku Valčianské doliny zkusíme zvládnout závod Spartan race. Pro většinu z nás je to premiéra, ale máme tu i dva „ostřílené“ mazáky. Všichni se cítíme v rámci možností připraveni a benjamínci s netrpělivostí očekávají nové zážitky. Trochu jim závidím a vzpomínám na to své „poprvé“.

Spartan Super (střední trať, 13+ km, 25+ překážek)

První skupina jde do ranní akce na střední trati – Spartan Super. Čtveřice matadorů vyráží na trať rozblácenou nočním deštěm, která místy nutí spíš k bruslení než k běhu. Okolní kopce jsou zahaleny v oblacích mlhy a vše se zdá být tajemné až záhadné. Alespoň tak zanikají paniky při pohledu na kopce, které nás čekají.
Trať v poklidu ubíhá, kilometry střídají kilometry, ty zase střídají překážky a když na to dojde, tak i trestné angličáky (na vysvětlenou – když nesplníte danou překážku, musíte dělat za trest angličáky). Záleží na chuti a schopnostech závodníka.
Ani jsme se nenadáli a už je tu závěrečné brodění potokem a plavání, na které navazuje poslední silná sada překážek, které lámou i ty nejostřejší chlápky a dívky. Bez penalizací prochází jen ti nejsilnější a angličáky ustojí ti nejodhodlanější. No a protože jsme první i druhé, tak je tu cíl a s ním i ten slastný pocit z dobře vykonané práce a zážitky, které ani časem nevyblednou.

Spartan Sprint (nejkratší trať, 7 km, 20 překážek)

Následuje krátká pauza a je tu druhá vlna – kratší verze Spartan Sprint (i když 7 km se jako krátká trať nemusí zdát). Za náš tým máme na trati pět závodníků – tři kluky/muže a dvě holky/ženy (záleží, jak se kdo cítí :-)). Počasí doznalo podstatné změny – kopce vykoukly a sluníčko začíná příjemně hřát. Nálada je veselejší a vyhlídky optimističtější. Toto nadšení lehce opadne v rozbahněném a rozdupaném korytu kopce, ale i tak přichází závěrečná část až nepříjemně brzy (jak se mnohý závodník nechal slyšet).
Když už je i poslední z „našich“ v cíli, zmocňuje se nás pocit sounáležitosti – na začátku jsme jen přemýšleli, jaké to bude, ale nyní jsme to už věděli – každý z nás. To sdílení zážitků je na tom to nejkrásnější a když se nad tím zamyslím, tak nám vydrželo celou cestu domů, i spoustu dnů potom…

Závěrem, výsledky a tak…

No a závěr? Dovolím si jej vypůjčit z nejmenovaného filmu: „Život není o počtu nádechů, ale o okamžicích, který nám ten dech vyrazí.“ A takový svět OCR je.
PS: nemohu nezmínit umístění: Gekon team Sprint37. místo (z 83) a Gekon team Super – 8. místo (ze 34)!!!
… a možná ještě jeden dodatek: nepršelo:-)

Autor: Pavel Boldiš