Očima účastníka: Seminář dřep-bench-mrtvý tah

Byla krásná letní sobota, 21.duben. Ano, byť je to teprve měsíc od prvního jarního dne, teplota, tlak vzduchu, vlhkost, jasná obloha i rosný bod jasně hovořila pro spíše letní den než „pouze“ jarní. Po táhlé a nepříjemné zimě to byla ideální příležitost na návštěvu probouzející se přírody.

Nebo ne?

Skutečně, i přes ideální klimatické podmínky se pro tento den nabízel jiný, užitečnější program, a to návštěva Weisser Sport Centra. Do tohoto atmosférou až rodinného fitness zařízení zavítal Vladimír Pop, trenér powerlifitngu a člověk erudovaný v oblasti silového tréninku. Před 15. hodinou odpolední čekalo osm natěšených účastníku tohoto semináře s neutuchajícím zájmem zlepšit své dosavadní výkony a posunout se dál (což je ostatně přirozenou snahou snad každého člověka).

Seminář byl slavnostně zahájen v 15:00 a jeho konec byl plánovaný na 18:00. Tři hodiny, ve kterých se neustále prolínala velmi zajímavá teoretická část a ještě zajímavější část praktická. Kurz byl rozdělen do 4 fází – úvodní rozcvička, která by pro netrénovaného jedince mohla být i závěrečná (naštěstí to nebyl případ ani jednoho z nás), dřep, benchpress a mrtvý tah.

Trenér Míra nenechal dle svého vzezření nikoho na pochybách, že silovému tréninku a technice provádění jednotlivých cviků skutečně rozumí, příjemným překvapením byl i záběr do světa anatomie lidského těla, což bylo důležité pro pochopení koordinace pohybového aparátu. Pojmy jako rotace jednotlivých částí těla, správný postoj, „buttwink“, dýchání do břicha aj. pro nás přestaly být tabu a v našich očích se začalo pozvolna probouzet odhodlání překonávat vlastní limity.

Dřepu byla věnována větší část semináře, protože dle slov trenéra Míry lze na dřepu nejlépe pozorovat různé dysbalance, chybné úchopy či postoje a jiné anatomické anomálie. A skutečně se tak stalo – naprostá většina z nás měla slabší vnější hamstringy na pravé noze, což způsobovalo nepatrné vychylování při dřepu, někteří z nás zjistili, že prostě není fyziologicky možné směřovat kolen „ven“, jak velí správná technika dřepu, protože nám nožní klenba nedovolí stát pevně na třech pomyslných bodech – palec u nohy, malíček a vnější pata. Záda se dostávala do různých atypických poloh, protože jsme nesprávně zapojovali střed těla, špatně dýchali či drželi činku příliš zeširoka, což nám narušovalo stabilitu. Naštěstí nic z toho nebylo pro Míru natolik šokující a s úsměvem nám poradil několik doplňkových cviků, které pomůžou odstranit veškeré neduhy.

Benchpress už  nebyl z hlediska chyb tolik „fatální“, protože každý správný fitness nadšenec přece umí „benchovat“. Nicméně i zde jsme museli držet pevně nohama na zemi a to doslova, neboť vytvoření pevné základny na nohách umožní dosáhnout vyšších výkonů. Největší problém nám dělalo dodržení pomyslné linie při pohybu činkou dolů ke spodní části hrudníku a její šikmý návrat zpět do základní polohy či tlačení lopatek k sobě. Úchop činky, který má být optimálně v rozsahu 75-81 cm, byl pro někoho moc úzký, pro jiného zase moc široký. Nicméně i zde jsme po několika pokusech dosáhli optimálního provedení.

Poslední komplexní cvik byl mrtvý tah, pro mnohé noční můra, díky které rozbolely nejedny záda. Když Míra převedl správnou techniku dřepu, byla u některých slyšet značná úleva. Ano, skutečně nemusíme při mrtvém tahu se zadkem až do dřepu, což byla pozice, ve které velká většina cvičících nebyla schopna správně zkoordinovat své pohyby. Naše ctěné zadní části se při tomto cviku mají snížit jen tak, že úhel v kolenou je tupý, tedy vyšší než 90°, a to už je důvod k oslavě. Pak již bylo snadnější stát na pomyslných třech bodech (viz dřep), tlačit lopatky k sobě a činku vyzvednou do vzpřímené polohy. Pokud by ovšem někdo nedokázal ani tak zkoordinovat své pohyby, jistě pomůže provést mrtvý tah na dvě fáze – vyzvednout činku do úrovně kolen a teprve potom se napřímit.

Celé tři hodiny uplynuly až překvapivě rychle a atmosféra byla velmi přátelská, uvolněná a každý si odnesl nikoliv množství obecných rad, ale naopak rady a cviky, které Míra na základě prvotní diagnostiky vyhodnotil jako účelné pro každého zvlášť. Celé odpoledne v nás zanechalo velmi příjemný pocit, že jsme udělali něco navíc pro naše těla, byť s vědomím, že to byl jen pomyslný odrazový můstek. Nyní je na každém z nás, jak nabyté znalosti jednoho sobotního odpoledne zúročíme v praxi.

Autor: David Sobol