Víte, co to je amarant? A z čeho se vaří pivo? A co je to kuskus a bulgur? Tenhle článek je prostě o obilovinách a pseudoobilovinách (nepatří mezi obiloviny, ale jejich kuchyňské využití je prakticky shodné s obilovinami, jsou bezlepkové – patří sem např. amarant, quinoa, pohanka). V první části se zaměříme na ty známější obiloviny a produkty z nich – od prosa po žito.
Jáhly vznikají odstraněním nestravitelné slupky z prosa. Prapůvodem jsou jáhly z Afriky. Slované vařili z prosa různé kaše, placky a polévky, z jáhel se vařilo pivo a pálila kořalka, jáhly tvořily důležitou složku potravy našich předků.
Ječmen pochází z přední Asie a pěstoval se už před více než deseti tisíci roky. Řekové i Římané jedli ječnou kaši, někdy se tento pokrm používal i jako obětina bohům. Kvůli posílení mužnosti a síly byl ječmen oblíbeným pokrmem gladiátorů. Ječné kroupy (obroušená ječná zrna) zase bývaly pokrmem otroků a chudiny. Z kvašeného ječmene se odpradávna vařilo pivo, i pravá skotská whisky je destilovaná z ječmene.
Proč jíst ječmen a ječné kroupy:
Kamut je předchůdce dnešní tvrdé pšenice, pochází pravděpodobně z úrodné oblasti mezi Eufratem a Tigridem a z Egypta. Pěstoval se tam před více než pěti tisíci lety. Říká se, že po 2. světové válce jeden pilot amerického vojenského letectva přinesl hrst obilí ze staroegyptské hrobky a poslal ji svému příteli do USA. Tam si toto obilí jedna rodina zaregistrovala pod jménem „kamut“ (staroegyptský název pro pšenici). Díky registraci je tato plodina chráněna před křížením a jinými genetickými úpravami. Zrnka kamutu jsou 2 – 3x větší než zrna běžné pšenice, snadno se tráví a mají výraznou máslovou chuť.
Proč jíst kamut:
Špalda je druh obilí, prababička dnešní pšenice. Pochází z oblasti Blízkého východu, kde se pěstovala už před devíti tisíci lety. V Evropě je hodně rozšířená.
Prapůvodní druhy pšenice jsou jednozrnka a dvouzrnka, později také špalda (viz výše). Pěstovala se už před více než dvanácti tisíci lety a na světě existuje několik stovek druhů pšenice. V celosvětovém měřítku se pěstuje nejvíc hned po rýži a stejně jako rýže se dnes konzumuje v průmyslově zpracované podobě, která ji zbavuje velké většiny živin. V mnohých kulturách rafinovaná bílá pšeničná mouka vytlačila původní, mnohem výživnější a tradičně používané obiloviny a pseudoobiloviny jako pohanku, natural rýži, žito, ječmen, jáhly nebo quinou, což je velká škoda.
Oves je obilovina pocházející z horských oblastí Číny a Mongolska, je úžasně zahřívající potravinou a hodí se do jídelníčku hlavně v chladu. U nás se tradičně dával oves koním na svatého Štěpána, aby byli silní a bujní. V Británii a Skandinávii jsou ovesné vločky jednou ze základních součástí jídelníčku.
Žito je pravděpodobně jediným druhem obilí, které je původem z Evropy. Potřebuje chladnější podnebí a nevadí mu méně úrodná půda. Kdysi bývalo žito v jídelníčku často – pekl se z něho žitný kváskový chléb, o svátcích žitný perník, žito se využívalo pro výrobu nápojů. Připravovala se z něho kořalka, tzv. režná nebo žitná. Postupně jsme začali upřednostňovat pečivo z pšeničné mouky, v poslední době ale se vzrůstajícím zájmem o zdraví přichází i návrat žitného kváskového chleba a dalších žitných výrobků.
Tak co, zkusíte nějakou obilovinu, kterou běžně nejíte, zařadit i do svého jídelníčku? Pestrý jídelníček plný živin, to je to, oč tu běží… Přeji dobrou chuť! 🙂
Autor článku: Dana Weisserová
Hlavní zdroj: BioAbecedář Hanky Zemanové
Děkuji prodejně „Zdravá výživa aneb škopek není všechno“ sídlící v Brně – Králově Poli v Tescu za možnost nafocení produktů z jejich sortimentu.