Proč stres blokuje hubnutí?

Co se vlastně děje s tělem, když jsme ve stresu? A je stres vždy špatný? Proč nemůžeme zhubnout, když jsme ve stresu? Je pro nás více stresující velká zodpovědnost, přesčasy, hodně práce nebo nemožnost ovlivnit situaci? Všechny tyto otázky vám zodpoví následující článek.

Je stres vždy špatný?
Vynálezce pojmu stres, kanadský vědec Hans Selye se slovenskými kořeny, řekl, že stres je životně důležitý. A měl pravdu – při stresu se tělo dostane do pohotovostního režimu nutného v minulosti k přežití, což určitě důležité bylo a stále je… Vtip je v tom, že ideálně ve svém životě potřebujeme stresu tak akorát – občas nějakou situaci typu výstup na veřejnosti, zkouška ve škole, náročnější sportovní výkon, jednoduše – občas nějaká výzva našemu tělu prospívá, udržuje naši fyzickou a psychickou odolnost, ale musí po ní následovat odpočinek a vypnutí stresového systému.

Co se vlastně děje v těle při stresu?
Do krve se vyplaví hormony adrenalin a kortizon, mozek pracuje naplno, zvýší se svalové napětí i krevní tlak, zrychlí se dýchání, rozbuší se srdce. Zvýšením srážlivosti krve se tělo připravuje na možná zranění. Krev se nahrne do svalů, stoupne v ní hladina krevního cukru, což zajistí dostatek energie na „nadcházející boj“. Naopak orgány, které nejsou v daný moment důležité, se odkrví, tělo se chová efektivně, nechce plýtvat energií, v útlumu je proto např. i imunitní reakce, trávení a rozmnožovací funkce. Pokud se „poplach“ vypne a nastane odpočinek, je to v pořádku. Pokud ale úleva nepřijde, např. situace nedává možnost řešení, není možnost nabrat energii na nový „boj nebo útěk“, stává se z fyziologického stresu stres chronický – a to už je něco jiného.

Chronický stres
Vnímat potenciální nebezpečí a následně zajistit stresovou reakci má za úkol emoční centrum – amygdala, mandlovitý výběžek uprostřed mozku. Když se poplašný systém nikdy nevypíná, začne amygdala označovat vše za nouzovou situaci a adrenalinové žlázy jsou trvale nuceny produkovat stresové hormony, které udržují hladinu krevního cukru na příliš vysoké úrovni. Tělo vystavené stresu posílá energii do svalů a odpojuje všechny ostatní funkce, člověk je v permanentním napětí.
Tento permanentní stres je v současné době brán jako takový běžný produkt současné uspěchané doby. V našem těle ale v důsledku permanentního stresu trvajícího týdny a měsíce může vzniknout řada potíží, protože srdce a další orgány jsou namáhány více než je zdrávo.
Může dojít i k poškození DNA a vzniku nádorového bujení. Velmi častými problémy je ztuhlost svalů, nespavost, potíže se zažíváním a zvýšený krevní tlak, který může přerůst až v srdeční ischémii a skončit i infarktem. V důsledku utlumení imunitních reakcí jsou také lidé pod permanentním tlakem častěji ohroženi infekcemi v podobě chřipek a různých viróz. Chronický stres blokuje i rozmnožovací funkce, může vyvolat i psychické problémy jako např. deprese, dokonce může vést k demenci. Není toho málo…

Je více stresující zodpovědnost nebo nemožnost ovlivnit situaci?
Možná by většina z nás čekala, že manažeři na vysokých pozicích s velkou zodpovědností budou trpět pracovním stresem daleko více než lidé na nižších pozicích, kteří nemusí o ničem důležitém rozhodovat. V rozsáhlých výzkumech bylo ale zjištěno, že více než zodpovědnost, přesčasy a vysoké nasazení člověka ubíjí pocit, že nemůže nic ovlivnit, že nemůže nic změnit, tj. problémy typické pro nižší pozice.

Stres a hubnutí
Jak už bylo napsáno výše, při stresu se uvolňuje energie, aby člověk byl připraven na „boj o přežití“. Pokud se ale tato energie nevydá, ukládá se v organismu. Při dlouhodobém stresu se také stimuluje produkce enzymu podporujícího shromažďování tuku v oblasti žaludku a břicha. Výsledkem je obezita typu jablko a větší riziko metabolického syndromu, který vede k rozvoji cukrovky, k ateroskleróze, infarktu, mozkové mrtvici a dalším civilizačním chorobám. Tělo se nabíráním hmotnosti připravuje na velký výdej energie, aby stres (evolučně záchranu života) zvládlo. Chybí nám ale ventil (akce – souboj, útěk před dravými zvířaty, lov mamuta), tedy výdej energie. Člověk se tedy automaticky místo „akce“ snaží stres kompenzovat potravinami se zvýšeným obsahem cukru a tuky a tímto způsobem stres utlumit. Dochází k přejídání. Navíc náš mozek, který ve stresových situacích potřebuje více energie než normálně, „jede na cukr“ – vydá proto pokyn, že potřebuje rychlou energii, kterou poskytují jednoduché cukry, po nich je ale zase rychle hlad, tj. člověk potřebuje další jídlo… Dalším důvodem, proč sáhneme po sladkém, je, že cukr v mozku stimuluje tvorbu serotoninu, „hormonu štěstí“.
Pokud tedy člověk není psychicky v pohodě, nezhubne, i když se o to snaží – stres hubnutí zablokuje.

———————————
Přečttěte si také –> Proč nás honí mlsná
———————————

Rozdíl mezi zvládáním stresu u mužů a žen
Obecně mají ke stresu větší sklon muži, vyplavují více stresového hormonu kortizolu. Příroda ženy obdařila lepší dlouhodobou odolností proto, aby zvládly náročné situace typu menstruace, těhotenství, porod, péči o rodinu. Muži jsou naopak mentálně nastaveni na rychlou akci, na lov a boj. Obě pohlaví i stres rozdílně řeší – ženy se potřebují z problémů vymluvit, mají tendence řešit vše naráz. Muži se oproti tomu spíše uzavřou do sebe, snaží se to řešit sami a snaží se najít rychlé řešení. Často to vede k partnerským sporům – muž chce klid na přemýšlení, žena se potřebuje „vykecat“.

Jak tedy řešit stres?
Protože nám chybí přirozený ventil při stresu shromážděné energie, ideální je si prostě ten ventil udělat – jít běhat, na procházku rychlejší chůzí, zacvičit si – viz naše nabídka, prostě tu energii využít jiným způsobem než na boj nebo útěk (jak to máme v genech).

Závěrem
Často citovaný je výrok „otce stresu“ Hanse Seyeho: „Stres patří k životu stejně jako vzduch a dýchání. Existuje jediný způsob, jak se mu vyhnout. Zemřít!“
Aby závěr nevyzněl ale až tak moc pesimisticky, je dobré shrnout, že krátkodobý stres je pro nás dobrý a posiluje nás, tomu dlouhodobému bychom se měli snažit vyhnout nebo ho alespoň omezit. A na úplný závěr si neodpustím – boj proti stresu, to je další z celé řady důvodů, proč bychom se měli hýbat :-)…

Zdroje:
T. Mannová: Proč diety nefungují
Časopis TÉMA, 45/2016