Gekoni na sněhu

Jak to celé začalo

Začalo to jako nevinný hec a jak už tomu u nevinných heců bývá, je potřeba dotáhnout jej do zdárného konce. Před pár měsíci jsme se rozhodli ochutnat zimního extrému a otestovat naše možnosti na Winter Spartan race. Následovaly hodiny příprav a dřiny, kdy se pračky zadíraly pod kupami propocených triček.

Osudný víkend nastal a my jsme, zatím ještě s úsměvem, vyrazili směr Liberec. První „část“ závodu byla doprava na místo určení – skokanské středisko pod Ještědem, kam závodníky přibližovala kyvadlová doprava. Pohled na skupinky či jednotlivce, kteří vypadali nervózní jako sáňky v létě, nám na klidu moc nepřidal. Nicméně humorná nálada a vtipkování nám pomohlo alespoň na chvíli na nervozitu zapomenout.

První dojmy

Z horní stanice vedla uježděná silnice až k místu startu. Někteří započali „protažení“ už na ní – klouzala nádherně. Jestli takhle bude vypadat celá trať… potěš koště – teď by se ty sáňky opravdu hodily.

První dojem z areálu: Ten skokanský můstek je fakt vysokej!

Druhý dojem z areálu: Těch lidí je fakt moc!

Třetí dojem z areálu: To fakt myslí vážně, že poběžíme kolem skokanského můstku nahoru?!

Čtvrtý, pátý a další dojem v sobě každý z nás radši potlačí, protože tady už končí sranda – jde se na věc. Registrace, šatna a za chvilku stojíme na startu. Speakři na podiu dělají co mohou, aby rozpohybovali naše promrzlá těla. Snaží se nás nabudit radostí a optimismem. Opřeli se do toho dokonce tak moc, že si nikdo ani nevšimnul startovního „výstřelu“. Naštěstí dýmovnice všem připomněla, o co tady vlastně jde a tak jako jeden muž i žena vyrážíme na strastiplnou cestu plnou překážek.

Na co myslíte během závodu?

Následuje malé nahlédnutí do Spartanovy mysli:

Ten kopec je snad nekonečnej……….Bože, tady někdo běží! Asi blázen……………To se té ledové tyče mám opravdu chytit?

Angličáky?……….P57RE7…………Angličáky!……………….Oni si fakt myslí, že po té sjezdovce poběžím dolů?……Běžím…….Jak já nenávidím angličáky!
Jestli uklouznu, tak se zastavím až dole……………….Proč můj pytel váží tunu?

A proč to vlastně děláme?

S odstupem času musím říct, že to není lehký závod. Sníh je ve všem proti vám, je zima a prsty křehnou pokaždé, kdy musíte sundat rukavice. Dřete od začátku do konce. Nic se však nevyrovná okamžiku, kdy probíháte cílem. Směsice euforie, bolesti, nadšení, občas slz, dotknete se hluboko uvnitř sami sebe a pocit soudržnosti s ostatními členy týmu je odměnou za to, co jste právě zdolali.

Náramný pocit, že žijete, ve vás přetrvá hodně dlouho, možná, že navždy.

PS: A kdo jsou to vlastně ti Gekoni? Jsou to lidé, kamarádi a neuvěřitelní machři, kteří na sobě makají a baví je žít naplno.

Autor: Pavel Boldiš